6.3.3
Interní pokyny pro ÚSC
Jaroslava Svobodová
STANOVENÍ PRAVIDEL V NÁVAZNOSTI NA ZAVEDENÍ NOVÝCH ÚČETNÍCH METOD V SOUVISLOSTI S CSÚIS – INTERNÍ POKYNY
Zavedení Centrálního systému účetních informací státu je realizováno prostřednictvím reformy účetnictví vybraných organizací. Cílem je zvýšení vypovídací schopnosti účetnictví veřejného sektoru, které si vyžádalo především:
-
aplikace nové struktury výkaznictví (uspořádání položek jednotlivých části účetní závěrky a jejich rozšíření),
-
kategorizace jednotlivých položek výnosů a nákladů s cílem získání relevantní informace o dosaženém hospodářském výsledku,
-
zavedení či razantní posílení akruálního principu – tj. účtování nákladů a výnosů ve věcné a časové souvislosti pomocí nově zavedených metod,
-
zreálnění hodnot vykazovaného majetku a to zejména prostřednictvím účetních metod odpisování, opravných položek a ocenění některého majetku reálnou hodnotou,
-
umožnění promítnutí veškerých budoucích rizik do účetnictví v podobě tvorby rezerv a stanovením a obsahovým vymezením jednotlivých podrozvahových účtů.
Při zavádění jednotlivých změn je z hlediska výše uvedeného požadavku nezbytné stanovení podmínek pro provádění účetních zápisů tak, aby:
- mohly být v účetnictví zachyceny zápisy na základě nově stanovených metod,
- zajistili kontrolní mechanizmy a do účtárny se dostala potřebná data a informace,
- data a informace, podle kterých se provádí účetní zápisy, měly potřebné charakteristiky podle ustanovení zákona o účetnictví a dalších věcně příslušných předpisů.
Nově zaváděné metody slouží jednak k posílení aktuálního principy a dále k věrnému a poctivému obrazu, tak jak jej definuje § 7 ZoÚ. Realizace reformy účetnictví si vynucuje zpracování či aktualizaci nových vnitřních pokynů (směrnic). To je povinností každé účetní jednotky, které nadále se řídí prováděcí vyhláškou č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/19991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky.
Níže uvedené interní pokyny zasahují nejnaléhavější potřeby pro nově stanovené účetní metody a oblasti jejich následného zveřejnění prostřednictvím vnitřního pokynu tak, aby účetní jednotka vůbec mohla plnit nově stanovené potřeby. Upozorňují na základní pravidla (resp. hlediska), která je třeba při tvorbě interního pokynu zohlednit především. Výčet je možné samozřejmě rozšířit podle specifických potřeb účetní jednotky.
Oblasti nutných úprav prostřednictvím interních pokynů
INTERNÍ POKYN K POUŽÍVÁNÍ KURZŮ U CIZOMĚNOVÝCH OPERACÍ
Uplatňovaná pravidla:
- Použití kurzů I – rozhodnutí, zda bude v účetnictví uplatňován "denní kurz“ ČNB nebo forma "pevného kurzu“.
- Použití kurzů II – rozhodnutí, zda u operací nákup či prodej cizí měny (například pořízení EUR do pokladny, případně "odprodej EUR v bance za Kč“ bude v účetnictví uplatňován kurz ČNB nebo kurz, za který je směna skutečně mezi EUR a Kč provedena (například ve směnárně).
- Okamžik, ke kterému je aplikován konkrétní kurz (k okamžiku uskutečnění účetního případu, ke konci rozvahového dne).
Právní úprava:
-
§ 24 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 70 vyhlášky č. 410/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů
INTERNÍ POKYN K TVORBĚ REZERV
Uplatňovaná pravidla:
Mělo by se jednat o relativně jednoduchý pokyn, který by měl definovat pro jednotlivé oblasti odpovědné pracovníky za identifikaci rizik a dát návrh postupu týkající se případné tvorby rezerv. Samozřejmě by měl být dále definován postup, jak rezervy dále sledovat, inventovat a oceňovat.
V interním pokynu je třeba uvést zejména:
-
povinnost odborů/oddělení/pracovníků při předávání dat a informací pro zpracování v účtárně ÚJ v návaznosti na organizační schéma, či popisy pracovních míst,
-
tituly pro tvorbu účetních rezerv uvést jednotlivě (např. pomocí tabulkového přehledu),
-
tituly pro tvorbu tzv. "zákonných rezerv“ podle jiných věcně příslušných předpisů,
-
způsob evidence, účtování a dalšího nakládání a zúčtování rezerv,
-
vztah na bankovní účty a způsoby ukládání peněžních prostředků, pokud je věcně příslušným předpisem vyžadováno.
Právní úprava:
-
§ 26 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
-
zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 67 vyhlášky č. 410/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů
-
ČÚS 705 – Rezervy
INTERNÍ POKYN K ČASOVÉMU ROZLIŠENÍ NÁKLADŮ A VÝNOSŮ
Uplatňovaná pravidla u nákladových druhů:
- Ustanovení § 69 odst. 3 vyhlášky č. 410/2009 Sb. umožňuje, aby časové rozlišení nákladů a výnosů bylo prováděno v případě "významných položek“. Jinak řečeno, nemusí se časově rozlišovat v případech, kdyby neprovedením postupu došlo k takové odchylce od vykazovaných výsledků hospodaření, která není pro uživatele významná (tzn. stanovit hledisko významnosti např. v celkovém součtu 1 % hodnoty nákladů/výnosů za rok).
- Popsat způsob u pravidelně se opakujících se plateb. (Pokud se každoročně objevuje přibližně stejná opakovaná hodnota nákladu, tak se ÚJ rozhodne třeba časově nerozlišovat, důvodem může být nízký přínos informace.)
- S významností souvisí i potřeba přesnosti při počítání časového rozlišení na měsíce či na dny.
- Stanovení časového rozlišení i v průběhu účetního období (transfery), či až k datu sestavení účetní závěrky.
Uplatňovaná pravidla u výnosových druhů:
- Opět s přihlédnutím k hledisku "významnosti“.
- S významností souvisí i potřeba přesnosti při počítání časového rozlišení na měsíce či na dny.
- Stanovení časového rozlišení i v průběhu účetního období (transfery), nebo jen k datu sestavení účetní závěrky.
Pro zajištění časového rozlišení a účtování o dohadných účtech, je třeba rovněž určit termíny odpovědným pracovníkům účetní jednotky k předávání dokladů k včasnému zaúčtování případů běžného roku. Jedná se např. o povinnost vystavení faktur za poskytnutá plnění běžného roku a o předání podkladů k proúčtování nevyfakturovaných dodávek. Tuto oblast je možno řešit v souladu se směrnicí (pokynem) k harmonogramu účetní závěrky, oběhem účetních dokladů a účtovým rozvrhem.
Právní úprava:
-
§ 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 69 vyhlášky č. 410/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů
INTERNÍ POKYN PRO ZPŮSOB TVORBY DOHADNÝCH POLOŽEK
Uplatňovaná pravidla u nákladových/výnosových druhů:
-
Stanovit povinnosti pro všechny pracovníky, aby předali do účtárny informaci o tzv. nevyfakturovaných dodávkách majetku a služeb.
-
Stanovení správného období, zda se opravdu jedná o náklad/výnos období běžného roku.
-
Stanovit způsob vytváření dohadných položek ve spojení s účtováním transferů k vypořádání (viz ČÚS č. 703 Transfery).
Právní úprava:
-
§ 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 69 vyhlášky č. 410/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů
tedy stejná jako u časového rozlišení. Dohadné účty se týkají účtování nákladů a výnosů zejména na přelomu roku.
INTERNÍ POKYN K TVORBĚ OPRAVNÝCH POLOŽEK K POHLEDÁVKÁM
Uplatňovaná pravidla:
- Určit obsahovou náplň účtu pohledávek, které jsou v režimu opravných položek. Zde je nutné vycházet z ustanovení § 23 odst. 2 vyhlášky č. 410/2009 Sb. týkajících se opravných položek a obsahového vymezení položek rozvahy.
- Rozhodnout o frekvenci tvorby opravných položek k pohledávkám (průběžně). Při průběžné tvorbě, je stejně potřeba určit povinnost ověření výše opravných položek při inventarizaci (u opravných položek je prováděna inventura v rámci inventarizace majetku a závazků).
- Určit postup v případě následného sjednání splátkového kalendáře k dosud nesplaceným (neinkasovaným) pohledávkám.
- Stanovit možné postupy a frekvenci účtování s ohledem na možnosti s podporou software.
Právní úprava:
-
§ 25 odst. 3 a § 26 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 23 a 65 vyhlášky č. 410/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů
-
ČÚS 706 – Opravné položky a vyřazení pohledávek
INTERNÍ POKYN K APLIKACI REÁLNÉ HODNOTY U MAJETKU URČENÉHO K PRODEJI
Uplatňovaná pravidla:
a. Vymezení okamžiku, ke kterému je aplikována reálná hodnota – jedná se o seznam okamžiků, kdy by mělo dojít k ocenění určitého majetku reálnou hodnotou.
b. Vymezení okamžiku, ke kterému se upustí od aplikace reálné hodnoty (neuskutečněné prodeje) – zde musí dojít k nastavení nějakých parametrů, v jaké situaci bude považován záměr prodeje za nenaplnění a jaké podmínky mají vzniknout k tomu, aby se ocenění vrátilo na historické hodnoty.
c. Stanovení způsobů ocenění reálnou hodnotou – rozhodnutí zda:
-
budeme oceňovat na bázi předpokládaných peněžních toků nebo na bázi tržní hodnoty, i když víme, že podle podmínek prodeje nemá dojít k jejímu dosažení,
-
o způsobu, jak bude reálná hodnota určena, včetně vymezení odpovědností za její stanovení. Pokud bude aplikováno ocenění zejména podle § 27 ZoÚ, mělo by dojít ke stanovení, kdo bude provádět kvalifikovaný odhad a za jakých okolností bude požadován znalecký posudek.
d. Frekvence testování adekvátnosti reálné hodnoty:
-
Opravu nebo změnu (zvýšení nebo snížení ocenění) přecenění, pokud byl prvotní odhad evidentně mylný, nezohledňující okolnosti, případně když se objeví další vlivy na určení reálné hodnoty po jejím stanovení, které k datu přecenění nebyly známy.
-
Způsoby a okamžiky přehodnocení, pokud dojde k delší prodlevě mezi okamžikem rozhodnutí o prodeji a realizací prodej. Reálná hodnota může v dané periodě projít určitým vývojem. Proto by mělo dojít k stanovení postupů, na základě kterých bude odpovědný pracovník povinen aktualizovat…
